S penězi, které nevidíme, se utrácí lépe. Díky bezkontaktní technologii dnes stačí platební kartou jen, doslova mávnout. Nákup je o to příjemnější, že člověk nevidí, jak mu odcházejí bankovky z peněženky a ta se tenčí a tenčí. Platební karta, obzvláště pak ta kreditní, by neměla nikomu přerůst přes hlavu.
            Bez ohledu na to, zda platíte debetní či kreditní kartou, je potřeba dodržovat základní bezpečnostní pravidla. Snadnost, s jakou dnes i díky přelomové bezkontaktní technologii platíme v obchodech či na internetu, snižuje naší ostražitost. A to bývá veliká příležitost pro podvodníky.
 
1.      Začněte se chránit už v okamžiku převzetí karty a hned si jí podepište.
2.      Kartu v žádném případě nikomu nepůjčujte. Držení karty neoprávněnou osobou zakládá podstatu trestného činu.
3.      Kartu noste odděleně od ostatních dokladů a pravidelně si jí kontrolujte, zda je na správném místě.
4.      Chraňte si také na kartě magnetický proužek nebo čip karty před poškrábáním či zmagnetizování.
5.      Držte v tajnosti svůj pin. Nikomu ho nesdělujte a v žádném případě si ho neukládejte v blízkosti karty a už v žádném případě si ho nepište na kartu.
6.      Zásadně nereagujte na e-mailové nebo telefonické požadavky na sdělení údajů o platební kartě. Vaše banka, která Vám kartu vydala, tyto informace nikdy a po nikom nevyžaduje.
7.      Buďte velice opatrní při výběru z bankomatů. Bankomat si pečlivě prohlédněte. Při zadávání pin si klávesnici zakryjte rukou, aby Vám někdo vedle stojící neviděl na klávesnici.

8.      Při placení kartou v restauracích, nenechte, aby Vám personál s kartou odešel. Pokud snad již personál s kartou bude před Vámi manipulovat, zkontrolujte si ihned, zda Vám vrátil skutečně Vaší kartu.
9.      Nákupy po internetu šetří čas, ale zvyšuje riziko. Nejbezpečnější jsou ty internetové obchody, na jejichž stránkách naleznete loga platebních karet, které používáme.
10.  Pravidelně kontrolujte výpisy z účtu a aktuální stav Vašeho účtu. Při jakékoliv nesrovnalosti kontaktujte svou banku a kartu ihned zablokujte. Blokaci karty proveďte i v případě ztráty platební karty.

Některé jazyky vám budou připadat povědomé, už jste o nich někdy slyšeli. Ale některé ani nevíte, že existují či někdy existovaly. Tento článek vás s nimi seznámí a možná budete překvapeni, jakými jazyky se mluví či mluvilo.

Začněmě jazyky, kterými mluví ještě relativně velké množství lidí. Prvním takovým jazykem je valonština. Možná víte, že se jím mluví v Belgii, oblasti zvané Valonsko. Je to románský jazyk, příbuzný francouštině a mluví jím asi 600 000 lidí. Jazykem, kterým mluví asi 75 000 lidí je franko-provencálština. Jde o jazyk, kterým se mluví, spíše mluvilo, na území Francie a v okolí. Je to přechodný jazyk mezi dvěma skupinami jazyků, používaných právě na území Francie. Někdy se tomuto jazyku říká arpitánština. Kašubština je jazyk, který bychom mohli slyšet u našich sousedů v Polsku. Jazykem mluví asi 50 000 lidí, hlavně v okolí Gdaňsku. Dokonce prý v kašubštině vycházejí i noviny. Aragonštinou mluví asi 10 000 lidí. Asi víte, že Aragonie je území ve Španělsku a práve tam, v údolí řeky Aragón, možná tento jazyk uslyšíte. Je to románský jazyk, příbuzný se španělštinou. Teď se přesuneme k naším západním sousedům, do Německa. Zde jsou dva vážně ohrožené jazyky, severní fríština a sater-fríština. Každým jazykem mluví asi 5 000-10 000 lidí.

Jazyky jako např. istrorumunština nebo livonština mluví už jen pár stovek, nebo dokonce desítek lidí. Je velmi obtížné zjistit počet, a proto ho už dále uvádět nebudeme. Istrorumunština jejazyk, kterým mluví jen pár vesnic na ostrově Istrie v Chorvatsku. Livonština je ugrofinský jazyk, dříve používaný na území Livonska, což je dnešní Lotyšsko a Estonsko. Dalším ugrofinským jazykem je votština, používaná na severozapadě Ruska, asi ve dvou vesnicích. Dalšími podobnými jazyky jsou třeba karajština, slezská němčina a terská, umejská nebo inarijská sámština.

Být lumbersexuál je trend, kterému propadá čím dál větší množství mužů.Lumber znamenáanglicky dříví, volně přeloženo jde tedy o dřevorubce se sex-appealem
Co je na tomto stylu tak přitažlivého? Po éře vystajlovaných metrosexuálů v devadesátých letech si prales nového tisíciletí vyžádal obrat v chování i oblékání mužů. Vracíme se v čase do dob, kdy muž byl silným, zarostlým a možná trochu smradlavým pilířem, který podpíral svou rodinu a uměl nasekat dřevo do kamen. Skvělé?

Ale! Kolik lumbersexuálů by se opravdu trefilo do polínka, natož aby ho přesekli? Nakolik se vlastně liší od vysmívaných „metroušů“?
Co se týká dřevorubeckého looku, vykouzlit ho před zrcadlem, aby vous vypadal dostatečně neudržovaně a delší vlasy držely na místě trvá snad ještě déle než nagelovat vlasy do Davida Beckhama.
Za vše mluví definice lumbersexuála v Urban dictionary:„Metrosexuál, co se našel v momentální vlně „dřevorubeckého looku“, který si však s velkou láskou pěstuje své jemné vousy.“
Svou imidž dolaďuje různými filtry na Instagramu. Přidává fotky jezer, hor nebo třeba stromů za barákem. Prostě póza?
Teď trochu vážněji. Každý člověk, především mladý, má přirozenou potřebu někam patřit. Tak vznikají různé kulty, styly, stravovací návyky a životní styly. Ať už jde o raw food (syrová zelenina, blejct) nebo cokoliv jiného, člověk si najde kamarády s podobným pohledem na věc a své místo.

Není lumbersexuál jako lumbersexuál. Některým mužům se prostě líbí mít vousy a nosit kostkované košile. Proč ne? Nevědomky se pak octnou ve škatulce lumbersexuála a jsou považováni za pozéry nejvyššího kalibru.
Pokud ale nejde o pozéra, kterému jde jen o styl, lumbersexuál se snaží žít zdravě, v souladu s přírodou, chránit ji a vypadat jako pořádný kus chlapa. A, co si budeme povídat, ty flanelové košile taky vlastně nevypadají špatně.

JE PÉČE O KRÁLÍČKA NÁROČNÁ?
Zakrslý králíček je poměrně nenáročné zvířátko, které jistě ocení téměř každý. Velká výhoda je, že se nemusí venčit, ani podstupovat žádný výcvik poslušnosti.  Králík bydlí v kleci, která je tedy v podstatě jedinou větší investicí, při pořizování ušáka. Samozřejmě i králíček se musí denně proběhnout, aby si zvykl na své nové majitele a celkově se víc otrkal.
Péče o králíčka není příliš náročná, je potřeba mu minimálně jednou týdně vyčistit klec, jinak v podstatě nic nepotřebuje. Samozřejmostí by měli být návštěvy veterináře a to dvakrát ročně na očkování. Veterinář také zkontroluje drápky a zuby králíčka. Pokud si pořídíte dlouhosrstého ušáka, je potřeba ho také česat.
 
KRMENÍ
Králíček potřebuje především seno a vodu. Je také dobré koupit mu v obchodě směs zrní přímo určenou pro hlodavce, která mu dodá potřebné vitamíny. Samozřejmě občas mu můžete vylepšit jídelníček zeleninou, ovocem, nebo natrhat trávu venku na louce.  Králíčci jsou také pěkní loudilové, ale lidské pamlsky jako piškoty, sušenky a podobné věci, pro ně samozřejmě nejsou vhodné. Mnohem více si smlsnou právě na nějakém dobrém ovoci za odměnu.
 
POVAHA
Samozřejmě že králík nikdy nebude poslouchat jako pes, ale i přesto je to velmi přítulný mazlíček. Existují i výjimky, ale většina z nich se ráda mazlí. Je to zkrátka takový malý, roztomilý chlupáč vhodný k pomazlení. Ale nic se nemá přehánět. Pokud králík zrovna nemá náladu a chce jen tak v klidu odpočívat, tak ho necháme.
 
NEGATIVA
I chov zakrslého králíčka má nějaká negativa. Králík je hlodavec, což samozřejmě znamená, že všechno rád okusuje. Pokud se tedy králíček bude pohybovat volně po bytě je potřeba zabezpečit především kabely, které by mohl králíček překousat. Králíček také rád okusuje dřevo. Nábytek po babičce tak může být v ohrožení, ale stačí jen na králíka dávat pozor a určitě se těmto nepříjemnostem vyhnete.
 
DĚTI A KRÁLÍK
Králíček je určitě vhodným společníkem i pro děti. Je ale potřeba jim vysvětlit, že i králík občas potřebuje svůj klid a nikdy nebude poslouchat jako pejsek.

Není to ani tak dávno, co se na českém internetu spustil unikátní projekt Zonky, který poskytuje platformu investorům pro P2P půjčky, kdy lidé sepíší, na co půjčku chtějí, domluví si s portálem úroky apod. a svou nabídku posléze dají na „trh“ pro investory, kteří si jej vybrat můžou anebo nemusí. Nelze ani tak spekulovat o tom, že je to jeden ze způsobů, jak si pár stovek vydělat a možná to může být i sranda, avšak jedná se zde o menší problém – výdělky za rok jsou prostě příliš malé a peníze nemají tu samou hodnotu po neurčitou dobu.

Hodnota se pohybuje

Řekněme, že investujete 5 000 korun, což je maximální částka, pokud nejste superinvestor či podobný výmysl. A protože chcete pořádný úrok, ale zase žádný zbytečný risk, dáte je na zlatý střed, to znamená zúročení někde kolem 15 % a větší jistotu, že se vám peníze vůbec vrátí. Každý rok tedy budete mít 15 % z částky 5 000 korun, což dělá nějakých 750 korun ročně. Celá půjčka je rozložená na splátky do 6 let. To znamená, že za šest let si přijdeme alespoň na průměrný zisk. Ale to je za šest let. Za takovou dobu se může stát spousta věcí, které logicky nemůžeme předvídat, ale stanou se. Například neustále rostoucí inflace. Tedy hodnota vložených peněz a očekávány zisk v tom roce vložní nebude zas takové terno za šest let, pokud inflace poroste nadále.

Jak tedy investovat

Nejlepší by bylo mít co největší úrok a půjčku splacenou do pár let, víc už se to nevyplatí. A pokud bychom se bavili o měsíčním výdělku, který se vyrovná platu v práci, alespoň tedy minimální mzdě, museli bychom investovat něco málo kolem 5 milionů korun, aby měsíční výdělek byl „vyžitelný“. Za předpokladu tedy, že těch pět miliónů máme, bychom se možná měli přece jen porozhlédnout po něčem lukrativnějším. Ale pokud chcete jen tak experimentovat a vidět alespoň malý výdělek, tak můžete i P2P zkusit.

Jsou to někdy nervy, vybrat si ten správný sedací nábytek. Buď Vás omezují finance, kterých není nikdy dost nebo naopak malá nabídka. Sice to vypadá, že obchodů s nábytkem je všude plno, ale většinou se jedná o velké řetězce, které sice drží ceny hezky dole, ale o kvalitě se moc mluvit nedá.

Tudíž je třeba si nejdříve ujasnit, na jak dlouho sedačku kupujete. Plánujete ji za pár let vyměnit, protože se možná okouká nebo Vás v rodině přibude a bude potřeba větší? Nebo máte prostě rádi, když se nábytek trochu točí a ne jak za časů našich babiček, kdy sloužil i padesát let? Ovšem v parádním pokoji, kam se smělo jen v neděli. Dnes ho chceme použvat každý den a zvláště děti ho podrobují často zátěžovým testům.

Takže kupujete-li spíše jen na pár let, není třeba moc utrácet a vybrat si můžete právě ve velkých obchodních řetězcích s nábytkem. Pokud očekáváte větší kvalitu a chcete, aby sedačka minimálně deset let dobře sloužila, pak se obraťte spíše na menší prodejny a nezapomeňte se poradit, co se potahu týče. Aby se dobře udržoval a čistil. V případě, že máte malé děti a nejste si jistí, že pod nimi sedačka vydrží, můžete si zaplatit i prodlouženou záruku, kterou mnoho firem za příplatek nabízí.

Jakou vybrat sedačku, to už je pouze na Vás a na prostoru, do kterého ji budete umisťovat.
Chcete rozkládací, aby mohla sloužit i jako příležitostná postel pro hosty nebo pro tatínka, který přišel domů pozdě a pod vlivem? Nebo rohovou, kterou umístíte dobře jak do rohu, tak i do většího prostoru?

Budete ji doplňovat křesly nebo pořídíte dvě menší sedačky naproti sobě? Těch možností je skutečně mnoho a je nejlepší se nejdříve nechat trochu inspirovat v časopisech nebo na internetu.
Neméně důležité jako samotný typ sedačky jsou pak její barva a doplňky – polštáře, deky, odkládací stolek, lampa.