Přináším vám hit z naší domácí kuchyně, který mi už nejednou zachránil významnou hostinu. Nejlepší koláč, přímo boží koláč. Krásně se při něm rozjímá.

Původně tradiční francouzský koláč. Jablka s karamelem na křehkém těstě. Podávaný se zmrzlinou a se šlehačkou. Jednu verzi má Julia Childová ve své kuchařce a recept se datuje do roku 1880. Je to legendární Tarte Tatin, který vznikl náhodou v jednom francouzském hotelu, když kuchařka zapomněla dát do formy těsto. Takže ho pekla obráceně. Já ho tedy dělám klasicky a trošku po česku (s ořechy a skořicí).

Jablečný koláč

Těsto:

100g másla

200g mouky (100 hladké a 100 polohrubé)

1 vejce (nebo 1 žloutek)

3 lžíce vody

špetka soli

Náplň:

marmeláda

3 větší kyselejší jablka

šťáva z jednoho citronu

1 dl slivovice

rozinky

sekané ořechy

lžička skořice

3 lžíce krupicového cukru

kousek másla

Žloutek nebo vejce (já dávám celé) utřete s rozměklým máslem, vmícháte mouku, špetku soli a postupně vodu, při tom těsto propracujete do vláčné konzistence. Nemusí ani odpočívat v lednici.

Pak ho rozprostřete, vmačkáte do máslem vymazané koláčové formy (s průměrem25 cm), propícháte vidličkou a pomažete marmeládou. Navrch pokladete jablečnou směs. Oloupaná a jádřinců zbavená jablka nakrájíte na malé kousky, dáte do mísy s citronovou šťávou, promísíte s rozinkami, sekanými oříšky a přidáte slivovici. Posypete cukrem a skořicí, pokladete nakrájenými kousíčky másla, pečete na 190°C 45 minut, posledních pět minut zapnete gril, aby cukr zkaramelizoval.

Díky tomu, že těsto neobsahuje cukr, zůstane krásně křehké a neztvrdne. Náplň má mnoho možných variací. Výborný je třeba z třešní pokapaných třešňovicí. Švestky s meruňkami a mákem. Ovoce na něj můžete samozřejmě skládat jako mozaiku, přímo umělecké dílo.

Pokud ho (tentokrát ale odpočinuté cca hodinu v lednici) vyválíte na placku a vykrájíte kolečka, která natlačíte do formiček na košíčky nebo bábovičky, naplníte třeba jahodovou nebo citronovou marmeládou, máte skvostné mini dezerty.

Ale stejného těsta uděláte jako mávnutím kouzelného proutku jakýkoliv proslavený slaný quiche: se sýrem, slaninou, cibulí, vajíčkem, špenátem, brokolicí anebo lososem.

Anglický styl bydlení obsahuje svoje kouzlo. Tento styl je příjemný, komfortní, elegantní a používá hodnotné materiály. Inspiraci si bere z přírody a krajiny. Nejvíce používaný materiály jsou kámen, dřevo, železné kování a tapety. Je rozsáhlý na venkově tak i ve městech, jak v domech, tak i v bytech. V interiéru můžeme vidět překrásné olejomalby, které nejvíce zachycují krajiny.

Přírodní materiály se nejvíce používají a to na podlahy, které jsou buď za dřeva, nebo tak alespoň vypadají. Nábytek je vyrobený z masivního dřeva nejčastěji dub, ořech, borovice a mahagon. Dalším materiálem je kov a kůže. Sedačky jsou kožené, nebo čalouněné, nejvíce s květinovými vzory. Na stěnách najdeme tapety s květinovými vzory, nebo jen pruhované či kostkované. Tapety bývají v sytých barvách, nebo jsou světlé v pastelových barvách. Také často mývají historické ornamenty nebo obsahují malé obrázky. Vše musí působit příjemně, aby souhra květinových vzorů a tmavých barev byla sladěná.

V obývacím pokoji bývá často hodně nábytku. Ať už se jedná o křesla, pohovky, stolky, židle, knihovny, prosklené příborníky s porcelánem, dřevěné truhly či stojací hodiny. Výrazným prvkem bývá krb s pořádnou římsou. Nad krbem často bývá romantický obraz, velké zrcadlo s ozdobeným rámem nebo rodinné fotografie v rámečcích, které buď jsou kovové, nebo dřevěné. Stěny nejvíce zdobí velké obrazy s motivy krajin, stolky nejvíce zdobí porcelán či vázy s květinovým vzorem.
Závěsy jsou nejčastěji sametové a velké. Mají květinové, pruhované a kostkované vzory. Na stolech se objevují různé krajkové dečky a strop zdobí kovový či křišťálový lustr.
Ložnici zdobí velká masivní postel s nebesy. V koupelnách jsou velké vany, které bývají v empírovém stylu, nejčastěji uprostřed koupelny a s nožičkami ve tvaru lvích tlap. Kohoutky bývají v měděné barvě a jsou často rozdělené na studenou a teplou vodu.

Na počátku je nutné vědět, že je to práce, která vyžaduje klid a pečlivé dodržování hesla, co můžeš udělat dnes, raději odlož na zítřek. Proč? Pracovní postup u této činnosti lze urychlit jen za cenu, že náš nátěr popraská a začne se odlupovat. Ale pokud zachováte klid a rozvahu, může vám dobře provedený nátěr vydržet celá desetiletí. Je také rozdíl pokud máte zcela nová okna, nebo provádíte renovaci starého nátěru.

Okna nová, ještě nenatíraná

V tomto případě máte vlastně čisté dřevo, které však také musíte před vlastním natíráním upravit. Nejdříve napustíte do hladka obroušeného dřeva fermež a dbejte na to, ať se vsákne i do rohů okna. Po několika hodinách utřete nevsáknutou fermež nějakým hadrem a nechte okno několik dní vyschnout. Poté pečlivě okna umyjte a můžete natírat. Nejprve barvou fermežovou základní, nebo základní barvou syntetickou. Okna po natření postavíte na trojhranné latě ke zdi a mezi ně raději dejte tenké špalíčky, aby se vám nátěr nepoškodil. Po dvou dnech nátěr přebrousíte skelným papírem č. 80, oprášíte a můžete natírat znovu základní barvou. Musíte dobře roztírat tenkou vrstvu barvy a přejíždějte i přes sklenářský tmel, bude alespoň chráněný před vysycháním. Poté počkáte dva dny a opět nátěr přebrousíte, ale nyní skelným papírem č. 120. A opět důkladně očistíte. Nyní již natíráte emailem olejovým venkovním požadované barvy, nebo použijete vrchní lesklý nátěr barvy syntetické. Po dokonalém zaschnutí, které trvá několik dní, si nátěr vrchní barvou zopakujete a opět necháte důkladně zaschnout.

Renovace starých oken

Okna musíte zbavit klik i zbytků starého nátěru. Ten odstraníte broušením, opálením horkovzdušnou lampou, případně omytím odstraňovačem barvy, kterých je na našem trhu dostatek. Poté musíte vypadlý sklenářský tmel doplnit novým. A nastane opět broušení a oprašování a nátěry fermeží. Pokračují dva nátěry barvou základní a dva barvou vrchní. Nezapomínejte na důkladné proschnutí všech vrstev barev.

K objevu sodíkových výbojek přispělo několik „náhodných“ událostí. Mezi nimi i proces hoření docela obyčejné kamenné soli. Sůl obsahuje chlór a sodík a ten barví plamen do žlutavého až oranžového odstínu. Tohoto jevu také využili první konstruktéři keramických hořáků a skleněných baněk, sodíkové páry pod vysokým tlakem a při vysoké teplotě vyzařují bílé světlo s příjemným žlutavým teplým odstínem a ten je ideální pro navození příjemné a poklidné podvečerní atmosféry. Podobné teplé odstíny také vyzařovala vláknová žárovka a zvykli jsme si na tento druh umělého světla natolik, že se i dnes nejvíce prodávají právě zdroje s teplou bílou barvou.

Uvnitř speciálních baněk se kromě sodíku nachází i vzácné plyny xenon a argon a malé množství rtuti. Těleso hořáku tvoří wolframové elektrody a korpus ze slitiny hliníku. Výbojka se uvede do činnosti elektronickým předřadníkem nebo kombinací elektroniky a tlumivky s kondenzátorem. K zapálení výboje je třeba vyvinout velmi vysoké napětí až 5 tisíc Voltů.

Proč jsou stále v oblibě

Hlavními důvody, proč jsou tyto výrobky https://www.lightpark.cz/sodikove-vybojky/ stále v kurzu, je levná zavedená výrobní technologie, dostatečný výkon, snadná údržba a příjemný osvit.

Barva světla – možná jste již zaslechli z médií informace o světelném smogu. Způsobují jej především neuvážená řešení veřejného osvětlení koncipovaného v chladných odstínech bílého světla. V nočních hodinách pak lidé i zvířata trpí nespavostí, únavou, depresemi a dalšími psychickými problémy. Dříve k tomuto jevu prakticky nedocházelo, neboť výboj sodíkových par v teplých barvách výrazně ve veřejném osvětlení dominoval.

Výměna vadných svítidel – životnost těchto světelných zdrojů je velmi dlouhá, zhruba 25 tisíc hodin, což při denním provozu veřejného osvětlení znamená výdrž šest až sedm let. Zpravidla doslouží pouze samotný zdroj a osvětlovací těleso není třeba vyměňovat. Tím se výrazně snižují náklady na údržbu ve srovnání s LED diodovými reflektory, kde se mění celý korpus.